Sue Scott napsala: "Dílo Olofssonové vychází spíš z životní zkušenosti, než aby mělo podobu konceptuálního projevu. Autorka se v něm zaměřuje na temnější stránku lidství, a to často s nádechem krásy nebo náznakem humoru. Svými elegantními projekty v nadživotní velikosti nás touto krásou a humorem přímo svádí, zatímco zároveň zpochybňuje podstatu reality. Ta se v jejím případě nehmatatelně přesouvá od snění k probuzení, které rozhodně nepředstavuje oblast přirozenou, ale naopak plnou metafor, autobiografie a obecných hádanek."