FUTURA představuje ve spolupráci s Britskou radou Britská umělkyně Linder. Linder je označována za „ženský protějšek Jeana Cocteaua“. V současné kultuře zaujímá jedinečné postavení, ať již díky své fotografické spolupráci se zpěvákem Morrissey, vytříbenosti a náboji svých hudebních kreací, nebo  kultovním fotomontážím, které přispěly ke vzniku vizuálního jazyka punku. Ve své umělecké práci čerpá z historie módy a jungovské psychologie. V jejím díle najdeme vlivy Felliniho, Dorothey Tanning a Iggyho Popa. Přečtěte si umělkyninu biografii.

 V posledních třiceti letech má rozsáhlé dílo Linder jednoho společného jmenovatele, kterým je zkoumání potenciálu koláže a zcela vyvážený vztah k práci s nejrůznějšími médii – její umění nabývá podoby desky, sítotisku, knihy, kusu oděvu, filmu, či živého představení. Jako médium jí v minulosti posloužila i kulturistika. V nedávné době se představila v Royal Festival Hall v Londýně, kde zazpívala jako zvláštní host na koncertě Nancy Sinatra. Hlavním tématem, jehož zkoumání zasvětila celé své dílo, je ženský půvab.

Pro výstavu Britské rady v galerii Futura připravila Linder novou uměleckou kreaci s názvem „Životy snících žen“, ke které ji inspirovala krajka Emílie Paličkové „Život ženy (Snění)“, (1926) vystavené v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Toto nově vytvořené dílo tvoří dvanáct velkých sítotisků, krátký film a oděvy jako artefakty. Jako inspirace Linder posloužily královny krásy, dívky z kalendářů či svaté ženy, ale i všední výjevy z domácího a běžného života. Zdrojem ikonografie jí byla Paříž, Praha a severozápadní Anglie. Dvanáct sítotisků, které tvoří jádro výstavy, vychází z československého kapesního kalendáře „nahotinek“ z roku 1970. Tyto obrazy žen, které, ač skutečné, působí nepřítomně, vyvolávají dojem monolitu a mají téměř mystický nádech. Linder srovnává jejich stylizovaný, zerotizovaný zjev s výjevy a logy na litografických kamenech ze stejné doby.

 Dokončené výtvory jsou pak zvětšeny a pozlaceny. K použití jemných pastelových barev – bledých odstínů růžové, modré a zelené – autorku inspirovaly obaly, které používají slavné pařížské čajovny Ladurèe, a barvy v budovách ve stylu Art Deco v Praze (například Obecní dům). Artefakty v podobě oděvů mají surrealistický ráz. Lidské vlasy zdobí  korálkové koktailové šaty, korzet v barvě růžového pudru i pár společenských bot Joseph Larose. K tvorbě těchto kusů byly zčásti podnětem pražské svaté, jako například svatá Starosta, svatá Agáta, a Pražské Jezulátko, které je při určitých příležitostech oděno ve stylu Řádu anglických panen.

Třetím prvkem souboru „Životy snících žen“ je krátký film – sestříhaný záznam pořízený v šatně Royal Festival Hall během večera, kdy Linder zpívala jako zvláštní host na koncertě Stevena Morriseyho v červnu 2004. Výstava „Životy snících žen“ upevňuje a dále rozvíjí témata a techniky, ke kterým se Linder v průběhu let dopracovala. V letech 1976 a1977 vytvořila sérii niterných zmenšených fotomontáží, které jednoduchým a přesto velice působivým způsobem staví vedle sebe na jedné straně výjevy ze světa časopisů pro muže (pornografie) a na druhé straně obrazy ze světa, který zobrazují publikace pro ženy – vaření a rodinný život. Výsledkem je „půvab“  shozený prvky vybavení domácnosti, vaření a jídla. Dalším z jejích pověstných výtvorů jsou dokonale propracované masky pro muže z ženského spodního prádla. V posledních deseti letech Linder čerpala náměty i ze specifické historie severovýchodní Anglie, kterou lze vysvětlit některé aspekty tamějšího společenského i kulturního vývoje.  Historie je v díle autorky stěžejním prvkem. Pornografie, kterou Linder využila při práci na „Životech snících žen“, byla zveřejněna v době, kdy začala dospívat, a litografické kameny, s jejichž pomocí šifruje reprodukované obrazy, jsou znovu oživeným pozůstatkem již nepoužívané tiskařské techniky.

Interaktivní performance Compression/Depression Laboratory

Halky Trešnákové se bude konát v průběhu vernisáže.

Compression/Depression Laboratory je interaktivní představení pro učinkující i divaky.  Diváci jsou vtaženi do hry, kde mají hlavní roli.

Improvizace nám umožňuje reagovat na běžné situace v našem životě.

Autorkou zvukové kolorace je Monika Načeva.

Halka Trešnáková je umělkyně, performenka, tanečnice, choreografka a zároveň i vyučuje.  Je známá v České republice, stejně jako i v zahraniční.

Poděkování: British Council Prague, Arts Council England, Ministerstvo kultury České republiky, Magistrát hlavního města Prahy a Romanika, s.r.o.