Neexistuje tak ideál, ve kterém by se stal obsah natolik obecně srozumitelný, přičemž by se jeho forma sdělení nedala vyložit odlišně.

I proto každá doba, hledá, zejména skrze umění, své výrazové instrumenty na uzavření dohody o smysluplnosti a koncentraci jejího obsahového sdělení bez ztráty vlastního významu a paměti. To i přes, nebo právě v rozdílnosti formy sdělení.

Jak tudíž přeložit (aniž by se autenticita sdílení ztratila v překladu) sociopolitický kontext cizí země do vlastní dominantní kultury, tak aby byl srozumitelný a přitom respektoval místní situaci….zvláště, když pocit zděšení a strachu z každodenních krutých a násilných akcí i díky jejich množství a mediální nepravděpodobností vyprchává, dochází k jejich neutralizaci a události se redukují pouze na estetický rozměr, který obecně účinkuje jako anestéze....