Jejich díla vystavená na výstavě Bez Názvu překvapují, protože jsou jako samotný plyn. Plyn se dotýká všech hranic, kterých dosáhne, výplní prazdné prostory a rozšiří svůj potenciál, adaptuje se teď a tady. Pak čeká na to, co bude dál (dveře, které se otevřou, sklo, které se rozbije, a plyn uteče nebo zmizí). Plyn může být jedovatý a může být také rajský, umí vyvolat úsměv nebo slzy bez rozdílu u všech lidí, kteří jej dýchají: nedělá politiku, může navštívit veškeré prostory, bez a priori, bez dogma, bez copyrightu.

Díla jsou zde uvedena "bez názvů", jako by byla stabilizovaná na délku výstavy. Díla jsou buď spolusignovaná, a nebo také ne, ale třeba později - u přiležitosti dálších výstav - bude všechno opačně. Tímto v podstatě svědčí o jakési dynamice setkání; nejprve setkání dvou ůmělců (Laurelli a Bonjour), setkání s aktualitou (Schwarzenegger), s geografií (české pivo), s prostorem a časem jedné společnosti (diaporama reklamních obrazů a zvůkových nahrávek české loterie), setkání s jedním místem (nohy) atd.

Stephane Sauzedde