Koncept práce v obou významech (labor/work), kterou staří Řekové a Římané z hloubi duše zavrhovali, se vyvinul až do její glorifikace v moderní Evropě (i když pouze jakožto „produktivní práce"). Jak uvádí Hannah Arendtová, mnoho evropských jazyků používá dva etymologicky odlišné výrazy pro popis toho, co bychom mohli považovat za stejnou činnost: labor/work, travailler/ouvrer, arbeiten/werken atd. První výraz vyjadřuje aktivity spojené s procesem přežití (a vyznačuje se nutností a nekonečným opakováním), zatímco druhý je vyjádřením výrobního procesu, který končí ve chvíli, kdy je vytvořen nový trvalý předmět, který se stává součástí světa užitných předmětů - lidským artefaktem. Součástí každého výrobního procesu je však alespoň zčásti nutná a opakující se práce, zatímco ekonomika založená na výměně hodnot nutně přetváří výrobní proces v nutnou a opakující se práci (a tak omezuje všechny pracovní aktivity na „zajišťování obživy") a užitné předměty v konzumní zboží. Arendtová považuje umělce za jediného, kdo něco vyrábí ve společnosti, která pracuje, aby přežila. I když co zajišťují rezidenční pobyty umělců, ne-li živobytí umělcům, kteří nejsou součástí trhu s uměním? A jakou roli má rezidenční umělec nebo stavební dělník? Nepodílejí se snad rovným dílem na růstu (skutečného či symbolického) kapitálu podniku Futura/Itaka?
2.
Souboj až na smrt
V tomto projektu mě zajímalo, nakolik se mění postavení fotografie jako „kulturního objektu" ve společnosti „čistých informací". W. Flusser píše: „Dokud není fotografie elektromagnetická, je i nadále prvním ze všech post-industriálních objektů. I když fotografie stále nesou známky materiálního světa, nespočívá jejich hodnota v tom, že jsou to věci, ale v informacích na jejich povrchu. Právě tím se vyznačuje vše post-industriální: cenná je informace, a ne věc. Otázky vlastnictví a distribuce objektů (kapitalismus a socialismus) jsou už pasé, vyhýbají se totiž otázce programování a distribuce informací. Dokud nebudou fotografie elektromagnetické, jsou pojítkem mezi industriálními objekty a čistými informacemi." Považujeme-li digitální fotografii za čistou informaci a instantní fotografii (Polaroid) za současně industriální a post-industriální objekt, pak můžeme předvídat vyústění tohoto souboje (a nepřekvapí nás tedy rozhodnutí společnosti Polaroid ukončit v příštím roce výrobu instantních filmů). [Edwin H. Land založil v roce 1937 Polaroid Corporation a první fotoaparát Polaroid Land uvedl na trh v roce 1947. Jednalo se o instantní fotoaparát, který produkoval jednu černobílou fotografii během minutové expozice. První barevný Polaroid se objevil v roce 1963. Na konci roku 2001 vyhlásil Polaroid bankrot převážně vlivem digitální fotografie. V roce 2008 ukončí výrobu instantních filmů.]
Alexandra Croitoru
2007
Celoroční výstavní program FUTURY je podpořen
Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl.m. Prahy
Partneři výstavy:
Rumunský kulturní institut
Děkujeme:
Imarmitaliani
Hlavní mediální partneři:
Radio 1, Umělec
Mediální podpora:
Pragueout, Atelier
Zvláštní poděkování:
Jan Hnízdo / Studio 3000
