“But they don't know about your stress-filled day

Baby on the way, mad bills to pay

That's why you drink Tanqueray, so you can reminisce

And wish you wasn't living so devilish, shit.”

The Notorious B.I.G.: Everyday struggle

Výstava italského umělce, kurátora a organizátora známého také pod hlavičkou 63rd-77th steps otevírá rázně, ale nedogmaticky, téma společenského původu. Ikonografie abstrahovaná z laciných dekorací typických u nižších jiho-italských vrstev, a často spojených s rituály dělícími život mezi všední mizérii a dobu oslav, zároveň konstituuje tradiční genderové i rodinné role, povinosti i vytrácející se privilegia. Santacroceova instalace je estetizujícím portrétem, kritickým, i empatickým, pracující, s určitou sentimentalitou a zranitelností, ale vždy unikajícímu romantizaci. Sanotacroceho práce je bez patosu naplněna étosem pracujících tříd ale i jakýmsi etickým nihilismem zároveň.

Jádro výstavy “Kdyby se chudí přestali rozmnožovat, bohatí by je vyráběli uměle” tvoří série červeno-černo-bílých videí. Vizuální stránku tvoří laciné piktogramové gifové obrázky, které Fabio stáhnul z komerčních fotobank, upravil, nahrál na svůj youtube video kanál, a pak k nim v dalším okně webového prohlížeče pouštěl vybraná a specificky manuálně-analogově synchronizovaná populárně hudební videa a cover verze známých písní, zatímco vše natáčel na mobil. Tímto primitivním způsobem vznikla specificky zrnitá, lo-fi estetika, částečně vesele diskotéková, částečně existenciálně mrazivá. Santacroce sám říká, že se snažil celou výstavu pojmout tak, jako by ji vyzdobila jeho vlastní rodina pro oslavu jeho příchodu. Část videí je tak prezentována na laciných tabletech zabalených po způsobu italských pracujících tříd a jejich rituálních narozeninových, křtinových, manželských a jiných oslav do průhledné folie připomínající velký bonbon. Ratanové dekorace: ryby, zvonky a srdíčka v přírodním, ale importovaném a standardizovaném provedení a ironických kompozicích, plastové plůtky a míče a další tretky doplňují veselé vyznění hluboké existenciální úzkosti. Jak opět sám Santacroce dodává, nejedná se o jednoduchou uměleckou hru s přenosem nízkého do vysokého, ale autentickou zkušenost hrůzy z každodenního materiální přežití. Dekonstrukci masového spektáklu podávaného jako droga zapomění. 

Michal Novotný