tedy i sám původní důvod pro uskutečnění letu, tak také není pouze činem ve stylu Bartlebyho pasivní rezistence proti systému "já bych prosím raději ne", ale je i vyjádřením se k absurditě západního post-fordistického příklonu k životu jako k danému množství času, které je třeba naplnit co nejvíce novými, exotickými a extrémními zážitky.

Postoj Alevtiny nicméně nakonec není jednoduchým kontra ani anti. Alevtina nenásleduje zjednodušování mnoha levicových hnutí, které na vše nahlížejí skrze šablonu "my a oni", ale nespokojuje se ani s prostou proklamací nebo ilustrací situace ve Východní Evropě, tak jak to činí mnoho jiných umělců nosících nálepku Východního umělce. V reakci na situaci a místo Alevtina raději podniká konkrétní akce. Otevírá rezidenční program ve své rurální vísce Muzychi, vytváří podnikatelský záměr nezávislý na pravidlu poptávky a nabídky pro místní 
umělce, nebo na Berlínském bienále pořádá přednášky pro sběratele o své sbírce kreseb slavných děl. Alevtina se neseparuje od svého okolí, jako jeho součást se raději snaží o změnu. Její reakce a intervence jsou jako její okolí zároveň mnohovrstevnaté a komplexní a takové by mělo být i jejich nazírání.  Na své výstavě v galerii FUTURA proto představuje několik svých děl z nichž každé v jiném ze tří způsobů konečné prezentace.

Alevtina Kakhidze navštěvovala Národní akademii výtvarných umění a architektury v Kyjevě a Akademii Jana Van Eycka v Nizozemí. Vystavuje na Ukrajině stejně jako v mezinárodním prostředí od roku 2002. Alevtina se zúčastnila 7. Berlínského bienále, kyjevského Arsenale 2012 a také mnoha skupinových i samostatných výstav. Roku 2008 jí byla udělena cena KasimiraMaleviche.