7. 9. - 14. 11.

Kurátorují Jan Brož & Marika Kupková
Otevření výstavy: 7. 9. 2021, 18:00

Barbora Kleinhamplová ve Futuře poprvé uvede film Irresistible, který vznikl ve spolupráci s Mistress Velvet*. Film otevírá prostor pro uvažování o BDSM jako o subversivní sféře, pomocí které by se skrze jednotlivce mohla odehrát širší společenská změna. Mistress Velvet byla queer dominou z Chicaga (původem z Ghany), ale také absolventkou gender studies se zaměřením na Africkou diasporu. Práce v sexuálním průmyslu se stala součástí jejího akademického života. Klienti, kteří za Velvet přicházeli se ptali po své identitě a spolu s Velvet pak řešili*y skrze literaturu patriarchální útlak a reparace. Film je vizuálně-poetickým manifestem, který nahlíží hlavní postavu jako potenciální strůjkyni budoucí revoluce. Film se neplánovaně stal poslední vzpomínkou na Mistress Velvet, která bohužel v březnu letošního roku zemřela.

IRRESISTIBLE: INTERVIEW

Jan Brož: ​​Jak ses rozhodla pracovat s tématem BDSM?

Barbora Kleinhamplová: Připadalo mi, že BDSM¹ funguje jako vhodná metafora pro reprezentaci mocenských vztahů obecně, zároveň je v něm zásadní konsent (souhlas). Dominantní i submisivní člověk se nejprve dohodnou na tom, co budou jejich role obnášet – musí se vším souhlasit. Aktéři v role-play sledují určitý scénář, jehož děj se odvíjí od fantazií, které zúčastnění touží naplnit. Společně své vytoužené fantazie realizují, ale zůstává otázkou, jaký mají dopad tato krátkodobá vytržení z každodenní reality na jejich fungovánípoté, co role-play skončí. Ovlivní jejich hra také to, jak se "otroci"² dále chovají k ženám, nebo členům a členkám minorit v jejich každodenním životě?

Zajímalo mě, jestli si můžeme představit BDSM jako subversivní sféru, pomocí které by se skrze jednotlivce mohla odehrát širší společenská změna. Přišlo mi zajímavé uvažovat o tom, že by to byla právě rozkoš, která by přinesla možnost reflexe a proměny mocenských vztahů – zároveň by to byla taková laskavá revoluce, protože po ní muži vlastně touží. Je však jasné, že zdaleka ne vždy jsou v vztahy rozvrženy tak, že je v dominantní pozici žena, a navíc ne každý je příznivcem BDSM a takže by bylo v reálu samozřejmě těžko možné změnit těmito prostředky celou společnost.

Nicméně mě fascinuje uvažovat o BDSM jako o sféře, která umožňuje oslabovat ve společnosti hluboce zakořeněný patriarchát a rasismus, tak jak to nabízí právě příběh Mistress Velvet³.

Kdo je Mistress Velvet?

Velvet byla radikální queer domina, zaměřující se především na práci s bílými cis³ muži. Ve své praxi vycházela ze svého akademického vzdělání, spolu se svými otroky⁴ četla černošskou feministickou teorii. Někdy klienty nutila psát také eseje, ve kterých se zaměřovali na sebereflexi, a obecně na to, jak pochopili text a co si z něj odnesli. Případně je trestala za špatnou reflexi. Samozřejmě trest je něco, po čem otroci beztak touží, tím pádem to byla „win-win" strategie. Pro Velvet představovalo konsensuální ponižování, vzdělávání a zpochybňování privilegovaného pohledu na svět jejích bílých cis klientů „pocit emocionální reparace".

Zároveň se jí některé klienty dařilo posunout do té míry, že začali podporovat organizace zaměřující se na pomoc ženám z afro-americké diaspory a proměňovat způsob, jakým se k lidem z diaspory chovají a jak o nich uvažují.

Co už ve filmu o Velvet nezazní je, že se o systémovou změnu snažila také z pozice ředitelky sociální platformy SWOP⁵ a jako komunitní organizátorka, lektorka a aktivistka, pracovala se ženami se zkušeností se znásilněním a věnovala se sexuální výchově s dětmi.

Věřím, že Mistress Velvet byla pro mnohé inspirací, jak uvádím v titulku na konci filmu, který zároveň dovysvětluje, že před pár měsíci zemřela. Charakter Mistress Velvet představoval v kontextu BDSM role-play silnou a bojovnou postavu, ale reálný člověk za tímto charakterem byl zároveň velmi citlivý a křehký a to se odrazilo taky na jejím rozhodnutí ukončit svůj život. To byl pro mnohé, včetně mě, šok.

Nutí mě to uvažovat o tom, co ve výsledku přináší zkušenost s útlakem z pozice někoho, kdo je součástí marginalizované komunity, jako právě Velvet, která toho dokázala unést mnoho, ale všechno má své limity. Útlak, kterému bývají dominy v osobním životě často vystavovány, jim role-play a BDSM umožňuje alespoň na omezenou dobu odvracet. Je ale důležité dělat všechno proto, aby tuto zkušenost nemusely vůbec mít, aby majorita, jejíž jsem sama součástí, pochopila, že tohle je něco, co musíme změnit.

Jak máme rozumět Tvojí dvojroli – režisérky a zároveň služky Mistress Velvet?

Spolupráce s Mistress Velvet měla za důsledek to, že jsem hodně intenzivně reflektovala svou mocenskou pozici a vlastní privilegia z pozice nejen bílého člověka, ale také umělkyně a „člověka za kamerou". Věděla jsem, že se ze své pozice pouštím na komplikovaný terén, ale vstupují na něj se vším respektem a citlivostí. Hodně jsem řešila, co v takovém vztahu znamenala naše spolupráce a jak ji nastavit tak, abychom se obě mohly v dané situaci cítit bezpečně, ikdyž možná ne nutně vždycky komfortně.

Od začátku jsme spolu otevřeně mluvily o tom, z jakých pozic do spolupráce vstupujeme. Měly jsme v plánu udělat spolu na toto téma také rozhovor, který by naši spolupráci reflektoval, ale bohužel už jsme jej nestihly zrealizovat.

Pro roli asistentky jsem se rozhodla, protože jsem měla pocit, že taková je v něčem i moje role, jakožto režisérky. Jak už jsem zmiňovala, hodně řešila náš vztah –roli člověka před kamerou a člověka za kamerou – jak umožnit, aby se jednalo o spolupráci a ne o exploataci. Film chápu jako spolupráci s Velvet, jeho obsah jsme od začátku společně diskutovaly a vzhledem k tomu, že se jedná o existující, a ne smyšlenou postavu, vnímala jsem se spíš jako někdo, kdo její příběh divákovi zprostředkovává a případně jej obohacuje o představu toho, jak uvažovat o tom, že by podobným procesem, jakým s Velvet procházejí její klienti, mohla projít celá společnost. Proto jsou pro mne taky důležité pasáže, kde skrze kameru komunikuje přímo s divákem. Do pozice submisivů se tak dostávají také diváci filmu a síť těch, na které Velvet svou silou osobnosti působí, se rozšiřuje. Kamera se tak proměňuje v nástroj možné společenské změny.

Jak se tato tematika odráží v českém kontextu?

Po návratu z natáčení s Velvet jsem měla velkou potřebu zjistit právě, jak se tato problematika odráží v českém prostředí. Skamarádila jsem se s dominou, která používá v tomto kontextu pseudonym Thea X (nebo taky: Bohyně Thea). Je to česká domina vietnamského původu, spolu se kterou hodně řešíme lokální rasismus a sexismus. Nemusí jít sice nutně o jasně artikulovanou pozici, ale spíš o necitlivost vycházející z nedostatečně multikulturního prostředí, jakým Česká republika je.

Thea se celý život setkává s útlakem v pozici ženy, Vietnamky žijící v Čechách, queer člověka. Mohla se z ní stát prodavačka na tržnici, nebo Vietnamistka. Mohla být poslušná. Mohla být neviditelná - to bylo koneckonců i záměrem jejích rodičů. Thea se však této cestě vzepřela a prošla coming outem jako domina. Možná, že kdyby na ni nebyl vyvíjen takový tlak jaký byl, nikdy by se to nestalo. Avšak to, že se v ní rodiče a společnost snažili její přirozenost potlačit, způsobilo přesný opak. Začala svou dominanci zkoumat, objevovat....našla se v ní.

Ráda bych tady (s jejím svolením) citovala Theu:

Co pro mě znamená být Vietnamkou?

Co pro mě znamená být Češkou?

Co pro mě znamená být queer?

Co pro mě znamená být sex worker?

Co pro mě znamená být „Bohyně"?

Co pro mě znamená být tohle všechno vržené do světa dominovaného bílým mužem?

Když jsou ženy brané jako sexuální objekt, ženy s odlišnou barvou pleti jsou brané jako

hypersexuální objekt.

Vydělávat peníze jako Bohyně pro mě znamená monetizovat něco, co na mne celý život ostatní lidi fetišizovali, moji existenci hypersexualizovali a přitom mi odepírali moji lidskost: nechávám si vyplácet peníze, co jsou mi chlapi dlužní za všechny pohledy, objektifikace, catcally, diskriminace, harassment a rasismus.

Rasový útlak je v České republice velké téma, o kterém se málo mluví a na úrovni BDSM se stejně jako v zahraničí vyskytuje nejčastěji ve formě fetišizace rasy a řadí se po bok šovinismu a sexismu.

S Theou se často bavíme o specifikách českého prostředí, o tom, že vietnamská menšina internalizovala útlak do té míry, že se sama staví do pozic, ze kterých není slyšet a vlastně ani vidět. Jediná možnost, jak získat svobodu, představuje šance být chytřejší a ve všech aspektech úspěšnější než majorita. To však působí jako obrovský tlak na děti, ve které je vkládána naděje a nadřazenost majority přitom zůstává nereflektovaná. Důležité je odmítnutí tohoto vzorce útlaku a možnost emancipace. K tomu mohou sloužit příběhy, které ukazují jiné narativy pomáhající hledat cesty, jak změnit pohled širší veřejnosti na menšiny v Čechách.

Asi to nikoho nepřekvapí, ale dominy, které jsem zatím měla tu čest osobně poznat, jsou nebývale inteligentní, charismatické a mají výrazně vyvinuté společensko-kritické myšlení. Dost mě fascinují.

Co film čeká v budoucnu?

Film bude v únoru v Galerii TIC v Brně, která vznik filmu finančně podpořila. Jsem v kontaktu s blízkými Mistress Velvet a společně se domlouváme na umístění filmu do expozice v Leather Archives v Chicagu. Zároveň by měl být film využíván během workshopů určených pro komunitu queer sexuálních pracovnic a pracovníků v Chicagu pro jejich podporu a inspiraci.

1 B: bondáž, D: dominance, S: sadismus, M: masochismus

2 Submisivní muži, kteří z vlastní vůle domině slouží.

3 Mistress Velvet používala zájmena: ona/oni*y (she/they); v češtině používám pro zjednodušení ženský rod a v angličtině: they.

4 Přívlastek označující lidi, jejichž identita se shoduje s pohlavím, které jim bylo určeno po narození (opak termínu trans a transgender).

5 SWOP (Sex Workers Outreach Project) je národní síť sociální spravedlnosti zdola, která se věnuje základním lidským právům sexuálních pracovnic*íků a jejich komunitám a zaměřuje se na ukončení násilí a stigmatizace prostřednictvím vzdělávání, budování komunit a obhajoby. SWOP se zasazuje o bezpečnost, autonomii a lidská práva lidí v sexbyznysu a je solidární s mnoha hnutími za sociální spravedlnost, která se vzájemně prolínají, mimo jiné s Black Lives Matter, hnutím za práva osob se zdravotním postižením, drogovou a imigrační reformou, hnutím za rovnost pohlaví a LGBTQ a hnutím za práva dělnické třídy.