Uzavření galerie, která jinak volně navazuje na další prostory Karlín Studios, jasně ukazuje, že v tomto případě je do sémantické hry zapojen celý prostor. Jednotlivé objekty, které se v něm nacházejí, dílem přispívají k celkovému narativu výstavy, aniž by přitom postrádaly autonomní kvalitu. Nejtěsněji je přitom na zmíněný příběh o letním kině navázán dominantní prvek instalace, řada sloup(k)ů, které svým zmenšováním evokují iluzi hlubokého prostoru: efekt, který se z renesanční malby přenesl postupně až do fotografie a do filmu a navzdory své arbitrárnosti se stal ekvivalentem realistického zobrazení. Efekt, který v prostoru fikčního světa divák jasně identifikuje jako prostorovou zkratku, se ovšem při procházení instalací hroutí, sloupky se nezmenšují pouze jako, ale doopravdy…
Auru uměleckého díla spojoval Walter Benjamin s jeho „tady a teď“, zakotveností v tradici, v kultu. Tady a teď, respektive Here and now (2008, 2009) se jmenuje i dvojice textových objektů Dušana Zahoranského. Slova, kterými jsou objekty tvořeny, jsou dostupná pouze tehdy, pokud se kolem nich divák aktivně pohybuje – mění úhel pohledu a upevňuje tak svou vazbu s dílem s identickém prostoru a čase. Pro Letní kino přišel D.Z. s novou variantou tohoto objektu. There/Then (2010), situovaný na pomyslném úběžníku instalace je určitou antitezí zmíněných starších objektů, obě slova jsou dostupná simultánně, nabízí se jedinému, stabilnímu pohledu. Ambivalentní čtení There/Then může ovšem vyniknout pouze ve významovém rámci daném celkem instalace.
Podobné napětí mezi autonomními kvalitami jednotlivého objektu a celkovým čtením instalace je charakteristické i pro další díla, s nimiž se v Letním kině setkáme (Pokladna, Promítač, Hlediště). Specifické místo má ve výstavním celku dílčí projekt, který D.Z. realizoval ve spolupráci s Pavlem Karouzem. Jedná se o intervenci v pražském parku Folimanka, spojenou s plastikou gymnastky od akademického sochaře Václava Frýdeckého. Práce Pavla Karouze v mnoha ohledech souzní se sérií intervencí do veřejného prostoru, jež D.Z. uskutečnil a dokumentoval během loňského roku (Mimikry). Drobné zásahy, které ozvláštňují nenápadná, až banální městská zákoutí, mohou připomenout způsob budování filmových scén v městských exteriérech, kde se výsledný tvar sestává z těžko rozlišitelné směsi autentických prvků a dodatečné „kašírky“.
Dušan Zahoranský se svou aktuální instalací přiřazuje k dalším umělcům, kteří se na naší scéně věnují formulování vztahů mezi instalací a narací (za zmínku jistě stojí práce Jána Mančušky nebo Tomáše Svobody). V Karlín Studios přitom D.Z. nesměřuje k dokonale koherentní formě – jednotlivé prvky jsou v instalaci řazeny příliš volně na to, aby pouze vyplňovaly dané místo ve scénáři. Tento přístup ponechává více prostoru pro aktivní vstup diváka, pro to, aby základní strukturu doplňoval z pozice vlastní subjektivní zkušenosti.
Jan Zálešák
Celoroční výstavní program Karlin Studios je podpořen: Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR
Mediální partneři: Radio 1, Umělec, Artyčok.tv, Radio Wave, Artmap, Pragueout.cz, Flash Art
