ZSOLT TIBOR: Nadávat věcem

„Diskuzí o věcech v životě umožňuje umělecké dílo Zsolta Tibora, aby se tyto věci objevily.

Diskuzí o věcech v životě umožňuje umělecké dílo Zsolta Tibora, aby se tato diskuze o těchto věcech vytvořila.

Zsolt Tibor je progresivní.

Zsolt Tibor je nadčasový.

Kresba je nadčasová, a proto je vždy progresivní.“

Kinga Bódi

Umělecká praxe Zsolta Tibora začíná kresbou. Začíná s povrchem pečlivě a opakovaně pokrytým figurálními a abstraktními prvky, které nejsou věnovány konkrétnímu vyprávění nebo lineárnímu výkladu, ale spíše spontánním událostem a asociacím materiálů a významů. Prostřednictvím koláže, ready-made a aplikací objektů, osvětlení, ale i přes jejich samotný povrch (pro umělce je materiál, podpěra obrazu, stejně důležitý jako samotný obraz) jsou kresby ustavujícím prvkem umělcových instalací a prostorových kompozic. Dvourozměrná umělecká díla se pak stávají prostory, symboly a monumenty.

V expozici Nadávat věcem se Zsolt Tibor zabývá nutkavým chováním, druhem (bezpodmínečné) lásky / (podmíněné) nenávisti či naopak jednotlivce směrem k věcem. Věci, které bychom mohli také definovat jako „věci v životě“. Tento vztah péče/nepéče pochází z určité netrpělivé nálady, ritualizované samoty smíchané se zvyky konzumní společnosti. Tato výstava je o animismu, bitvě mezi věcmi a zkušenostmi, obranných mechanismech vybudovaných v mysli jako vzory a rituály.

Osm obrazů věcí je zavěšeno na sloupech galerie, výše, než je obvyklá linie horizontu, v instalaci, která připomíná chrám, přičemž udržuje vzdálenost mezi divákem a vystavovanými „věcmi“. Obrazy nejsou fotografie, ale skeny, bez použití postprodukce. Jsou to syrové obrazy, včetně prachu a dalších stop ze zařízení a okolností skenování. A přesto je jejich syrovost a očekávaná objektivita zrazena narušením původního formátu. Velikost obrazů byla ledabyle změněna tak, aby perfektně odpovídaly své podpoře i samotné architektuře. V hierarchii věcí, má prostor galerie nejvyšší prioritu. Ve skutečnosti se jedná o větší věc, ztělesnění vyjádření. Za účelem zbožštění.

  

Zsolt Tibor (narozen v roce 1973 v Budapešti, žije a pracuje ve Vídni) patří mezi nejvýznamnější současné maďarské umělce své generace. Vystudoval malířskou katedru Maďarské univerzity výtvarných umění. Byl prvním maďarským umělcem, který získal ocenění Strabag Artaward International (2009). Mimo jiné kolektivní projekty měl Zsolt Tibor samostatné výstavy v Budapešti (galerie Trafo a Viltin), ve Vídni v galerii Lukas Feichtner Gallery, v Lisabonu, Helsinkách či Seville. Některá jeho díla jsou součástí sbírek budapešťského muzea Ludwig Museum Budapest, Carousel Collection v New Yorku nebo Muzea současných španělských grafik.


Výstava potrvá do 8.5.2016


rrreference, (2011-)2016, pdf wood, glass, mixed technics, photo print on debond, 100x100x74 cm
rrreference, (2011-)2016, pdf wood, glass, mixed technics, photo print on debond, 100x100x74 cm
pohled do instalace
pohled do instalace
obraz věci, 2016, digitální reprodukce na základě naskenovaného materiálu, deska Ikea, 150x75 cm
obraz věci, 2016, digitální reprodukce na základě naskenovaného materiálu, deska Ikea, 150x75 cm
všechny věci jdou do nebe, 2016, pryskyřičné sklo, kresby, reprodukce, petrolej, stužky, různé techniky (osvícené), 340x190 cm
všechny věci jdou do nebe, 2016, pryskyřičné sklo, kresby, reprodukce, petrolej, stužky, různé techniky (osvícené), 340x190 cm
enumeratio anima, 2016, pryskyřicové sklo, kresby, reprodukce, petrolej, stužky, různé techniky (osvícené), 120x60 cm
enumeratio anima, 2016, pryskyřicové sklo, kresby, reprodukce, petrolej, stužky, různé techniky (osvícené), 120x60 cm
pohled do instalace
pohled do instalace