Adelá Součková: Počasí času

Adelá Součková: Počasí času 

vernisáž: 12.6, 18:00
výstava: 13. 6. - 22. 7. 2018
kurátorka: Eva Skopalová



Verum, sine mendacio, certum et verissimum:
Quod est inferius est sicut quod est superius,
et quod est superius est sicut quod est inferius,
 
ad perpetranda miracula rei unius.



Jak dole, tak nahoře. Nebeské děje a jejich vliv na události na zemi není jednostranný – jsou to i děje na zemi, které ovlivňují události na nebi. V kontextu současné ekologické krize, je vliv noosféry na atmosféru snad ještě markantnější. Smaragdová deska, základní text z 7.-9. stol. n. l., pojednává právě o takovém propojení mikrokosmu a makrokosmu: člověk je zrcadlem pohybu hvězd na obloze, ale sám se také aktivně podílí na vesmíru a jeho pohybech. Přistoupíme-li k hermetické metafoře doslovně, jsou to nebeské děje a jejich odraz na zemi – je to počasí, které nás ovlivňuje, ale i my ovlivňujeme to, jaké počasí bude. V těchto parných červnových dnech ekologické krize pozdního jara / časného léta jsme toho všichni svědky. Vztah mikro a makrokosmu je i politickým tématem, jak se jím zabýval Platón v Ústavě.[1] A možná podobně funguje i vztah času mezi přítomností, minulostí a budoucností. Právě tato globální témata v individuálním myšlení jsou tématem výstavy Adély Součkové, kdy intuitivní předpověď počasí v prostoročasu je symbolickou výpovědí o stavu naší každodennosti.

 

Times Weather, počasí času, je zdvojeným významem: anglické slovo pro počasí, weather, je odvozeno ze staršího weter, znamenající vítr či bouři. Latinský ekvivalent tempestas je však výrazem pro čas i počasí současně – tuto dvojakost si i dnes zachovávají románské jazyky. Lingvistické kódy v technokratickém světě ztrácejí své konotace a omezují se na holé denotace. A právě takový přístup k symbolům je vlastní Adéle Součkové. Proto staroanglické weter, vítr, můžeme chápat nejen jako neviditelnou prvotní příčinu zvratů v atmosféře, ale také emotivní bouři uvnitř nás. Starořecké personifikace větru, anemoi, byly spojovány, jak s přírodními cykly, tak jejich dopadem na lidskou psýché. Čtvero větrů, čtvero světových stran, čtvero lidských povah. Podobně jako alchymistické korespondence se nacházejí i v dílech Adély Součkové, která jejich symbolické významy taví v doslovnost jako se kámen mudrců proměňuje ve zlato. Předpověď počasí se tak náhle stává výkladem vnitřních pocitů a hurikán Tiamat, původní chaos v eposu Enúma Eliš, se stává doslovnou metaforou dneška.

 

Výstava má tak formu emblému, jež se váže k imperativu „Weigh Yourself“. Zvaž se, zvaž všechny své činy, své myšlenky. Gravitace táhnoucí nás k zemi, je tíhou našeho života. Zvaž tíhu své přítomnosti. Dílo Váha Adély Součkové nás nestresuje kily navíc, ale časem – je to přítomný okamžik, který obsahuje veškerou váhu minulosti. Jako obraz Marcela Prousta z knihy Hledání ztraceného času (À la recherche du temps perdu), ve kterém si jeho literární já namáčí piškotovou madlenku do lipového čaje, během čehož se mu v mysli zpřítomňuje minulost jeho dětství. Přítomnost je černá díra pohlcující čas okolo, proto i zde ostatní díla strhávají všechny své mytologické předobrazy do současnosti. Černá díra je totiž nejhmotnější objekt časoprostoru a ačkoli jej není možné pozorovat přímo, je lokalizovaný v souhvězdí labutě – Cygnus X-1, a to ne snad bez náhody: v labutím předsmrtném zpěvu se mísí klidná krása života i smrtelná křeč v jednom okamžiku.[2] Díla na výstavě Times Weather jsou pomyslné černé díry: pohlcují do sebe obrazy, symboly, mytologie minulosti a ukazují je v singularitě nyní.

 

Eva Skopalová

 

Adéla Součková pracuje s primárními gesty, proto je jejím médiem kresba (HBFK Dresden 2012-2016 / AVU Praha 2007-2014), která dává prostor nejednoznačnosti, ale i přímočarosti. Její díla jsou performativní, přesahující hranice média a vstupují do symbolických vztahů napříč sdílenou mytologií každodennosti. Mezi její poslední projekty patří On the Earth that Wakes up from a Restless Dream (České centrum v Berlíně, 2017), či The Virtual Cave and the Golden Cage (Zwitschermaschine Berlín, 2016), mimo výstavy se věnuje také performancím a knižní tvorbě. V současné době je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.


Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch
Jirka Jansch