For the Love of Corals Soniy Levy a The Giant Hogweed Ingely Ihrman jsou dvě vzájemně propojené samostatné výstavy kurátorované Borbálou Soós, probíhající simultánně v Karlin Studios. Obě dvě se zabývají problematikou týkající se metod managementu přírody ve vztahu ke specifickým přírodním druhům, přičemž se dotýkají koloniálních dějin, množení, ochrany, péče o krajinu a budoucí ekologie. Kteří jedinci z rostlinné a živočišné říše jsou vítáni v naší idealistické vizi přírody? Kdo bude ten, koho zachráníme před vyhynutím a kdo bude označen jako invazivní a stíhán pro své specifické vlastnosti? Projekty se tážou, které přírodní druhy a vztahy budou utvářet naše budoucí krajiny, a jak jsou konstruována nová paradigmata pro ochranu životního prostředí a přírodní dějiny, které vznikají vzápětí.

Ingela Ihrman, The Giant Hogweed

Jak evoluční ekoložka Monica Gagliano a akademička Prudence Gibson vysvětlují ve své eseji The Feminist Plant¹, život rostlinstva byl historicky považován za pasivní, němý, nehybný a druhořadý. A zatímco některé rostlinné druhy, hlavně ty výrazně kvetoucí (jako jsou lekníny), byly pro svou krásu drženy v úctě jako ikony, jejich další vlastnosti, včetně jejich všestranné sexuality, zůstaly zcela mimo zájem. Součástí feministického přístupu k rostlinnému životu je i bourání těchto konvencí. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je skvělý příklad k uvažování v tomto kontextu, neboť byl obdařen jedinečnými schopnostmi, včetně klišé o jeho zlovolných úmyslech.

Bolševník má původ v západním Kavkazu a do Británie byl přivezen v 19. století jako ozdobná rostlina. Následně se mu podařilo uniknout ze zahrad a nekontrolovaně se rozšířit jako „agresivní invazivní druh“ do dalších míst Evropy a Severní Ameriky. Jeho neblahá pověst vychází z faktu, že fototoxická míza nacházející se v jeho stvolu, kořenech, listech, květech a semenech může způsobit v kombinaci se slunečním zářením popáleniny, a to včetně vážných puchýřů a jizev. Zasažená místa mohou navíc při styku se slunečním zářením dále reagovat, a to až po dobu sedmi let. Rostlina byla označena za nechtěnou a nebezpečnou a aktivně pronásledována. Co se dál vytváření nepřítele týče, v písní² anglické rockové kapely Genesis z roku 1971 se bolševník velkolepý dokonce ve stínu studené války stal ruským agentem. Jak také text poukazuje, kolonizuje tento zlověstný, zhoubný plevel často břehy řek a místa opuštěná lidmi. Nic je nemůže zastavit / Jejich síla roste podél každé řeky a kanálu / Zaduste je / Musíme je zničit / S jejich hustým a temným, varujícím pachem Infiltrují každé město… Navzdory značným snahám se rostlina úspěšně vyhýbá svému vyhubení, využívaje síly jisté nezkrotnosti³. Její unikátní houževnatost tkví v její schopnosti prudce se šířit, vytlačit okolitou vegetaci díky rychlému růstu a odolat většině jedů proti plevelu. Tato divokost může být považována za známku nepolapitelnosti, podivnosti a aktivistického odporu, avšak subjektivní měřítko divokosti je také podstatným faktorem určujícím management předpisů, které tento druh provázejí.

Socha Ingely Ihrman Bolševník Velkolepý je replika rostliny zvětšené až do míry, kdy se to stává absurdním. Zdá se, jako by pocházela z jiného času nebo z úplně jiného světa. Protáhlý, chlupatý a žebrovaný stonek, visící na černých popruzích, protáhlé listy, měkce svěšená květenství a lehké okvětní plátky svou materiálností připomínají rekvizity. Zamíří-li váš pohled od vstupních dveří výstavní síně přímo do dutého, masitého, růžového vnitřku stonky, promění se rostlina na ubohé tělo. I když je detail této barvy z botanického hlediska mírně nesprávný, pomáhá utvářet pocit hmatatelnosti a tajemně povědomé tělesnosti. Jak to popisuje umělkyně, tato divoká, toxická rostlina zachvacuje krajinu podobně jako „láska a touha uchvacují tělo a mysl“. Socha obrovské padlé vadnoucí rostliny, ztrácející své okvětní lístky, je připomínkou toho, jak musí rostliny každý rok znovu nechat narůst své pohlavní orgány. Jak popisuje⁴ filozof Emanuele Coccia, být rostlinou by znamenalo předělávat části svého těla nejen v reakci na okolí, ale také na roční období. Kvůli sexu bychom si museli pokaždé přenastavit květové části těla. Představte si, že by odpadly poté, co byste je použili. Ačkoliv jsou květy bolševníku velkolepého zároveň samčí i samičí, potřebuji někoho dalšího, konkrétně hmyz, aby je oplodnil. Představte si tedy, že na to, abyste život proměnili na něco jiného než jenom prostou repliku sebe, museli byste povolat partnery z jiných království a vybudovat si intimní vztah s jinými druhy.

Bio

Ingela Ihrman (narozena v roce 1985 v Kalmaru ve Švédsku) žije a pracuje v Malmö. Svůj zrak neustále upíná na formy života a krajin, které nazýváme Přírodou. Její práce je prodchnutá silnými emocemi každodenního života a touhy pochopit, zpochybnit nebo vyjádřit jisté aspekty toho, co sebou obnáší být naživu, společenský a lidský. Fascinují ji hlavně slast a bolest, které sebou přináší koexistence, autonomie, samota a touha někam patřit. Věnuje se soše, instalaci, performanci, videu a psaní, stejně jako kolaborativním projektům na poli vědy, divadla a tance.

Vystudovala Konstfack ve Stockholmu (2012). Podílela se kromě jiného na Yokohama Triennale (2020); Nordickém pavilonu na 58. benátském bienále (2019); 11. Gwangju Biennale, The Eighth Climate (2016); The Swamp Biennial, Art Lab Gnesta (2016). Její výstavy z poslední doby zahrnují Weather Report: Forecasting Future, Kiasma, Helsingfors (2020); Föreställningar om naturen, Västerås konstmuseum, Västerås (2020); Sensing Nature From Within, Moderna Museet, Malmö (2020); Air, Flowers, Salt. Castello di Rivoli, Torino (2019); We Thrive, Cooper Gallery, University of Dundee (2018); The Inner Ocean, der TANK, Institut Kunst, FHNW Academy of Art and Design, Basel (2017), and Future Flourish, Tensta Konsthall (2016).

Mezi její nadcházející projekty mimo jiné patří skupinová výstava v Muzeu současného umění v Bělehradě; skupinová výstava v La Casa Encendida, v Madridu ve spolupráci s Wellcome Collection z Londýna, kurátorovaná Bárbarou Rodríguez Muñoz; a projekt Art in Urban Development ve Visby, pořádaný Baltickým uměleckým centrem / regionem Gotland / Švédskou veřejnou uměleckou agenturou.

¹Prudence Gibson, Monica Gagliano, The Feminist Plant: Changing Relations with the Water Lily. In: Ethics and the Environment 22, no 2 (2017), pp. 125-147.

²Skladba The Return of the Giant Hogweedbyla součástí Nursery Cryme, 1971, třetího studiového alba anglické rockové skupiny Genesis.

³Feral Qualities jako idea is popsaná v publikaci Feral Atlas. The More-Than-Human Anthropocene.Kurátoři a editoři Anna L. Tsing, Jennifer Deger, Alder Keleman Saxena a Feifei Zhou.https://feralatlas.org/

⁴Emanuele Coccia, Sex Through a Third Party: Flowers and Pollination. Přednáška je součástí PLANTSEX, sympozia organizovaného galerií Serpentine Gallery (kurátori Lucia Pietroiusti, Filipa Ramos a Kostas Stasinopoulos) v Ciné Lumière ve Francouzském institutu / Institut français, 12. duben 2019.

Karlin Studios děkují IASPIS za podporu umělkyně.