Někdy se stane, že to, s čím člověk zachází, ho může unavit. Pak teprve udělá, co sám od sebe neočekává. Tři umělkyně, které nespí, když se nedopatřením vyskytnou v nějaké koncepčně ochablé výstavě, se rozhodly pro výstavu, která nemá žádný apriorní koncept. Jen společně se mnou věří, že je spojuje nejen přátelství a jedna střecha Karlína, ale také to, co touto výstavou popírají. Přes mnohé emocionální stránky svých děl i osobností zůstávají radikálními milovnicemi konceptu, někdy až závažně stoických obsahů. A tato „klasičnost" je natolik zajímavá v našem současném uměleckém spektru, že by bylo škoda ji překrýt dalším významem.

Patricie Fexová ve své instalaci sleduje rozhraní absurdity a skutečnosti, metafory a doslovnosti. Oslňující a odražená cd hladina je nasvícená sodíkovou výbojkou, barvu světla známe z nočních ulic. Disky se pod ní rozprostírají a vlastní barevností předstírají reakci na její světlo. Je to krajina z nových nerostů, antický reliéf postavený na kánonu kruhu.

Sláva Sobotovičová představuje svoji sérii "těstových" videí. Příběhy těchto kvasinkových organismů se odvíjejí v komiksových zkratkách a náznacích životních cyklů. Kynoucí protoformy jsou ale předurčeny hlavně k pokusům, k demonstracím možných a nemožných způsobů existence. A nakonec jezdit Prahou s kynoucím těstem na kapotě je slušně originální úchylka.

Lenka Vítková má z osobních důvodů, které se lehce jako nálada přenesou na ostatní, potřebu propojit prostředí Karlína s čínskými misionářskými ruinami. A ono to tak nějak sedí: misionáři - karlínské ateliéry - Divus - baroko - průmyslové ruiny - náhodný ornament - čaj. Dočasnost je intenzívní a může být i trvalá.

Celoroční výstavní provoz Karlin Studios je podpořen:
Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl.m. Prahy,

Mediální partneři:
Radio 1, Umělec, Atelier,

Děkujeme:
Flash Art, Pivovar Klášter