Eugenio Percossi: I don´t wanna die but I ain´t keen on living either (3.12.-3.1.10)Výstava I don´t wanna die but I ain´t keen on living either pracuje se sebevraždou, především tedy s myšlenkami na sebevraždu. Hlavní téma díla není ani tak akt sebevraždy, ale psychologický předpoklad lidí, kteří uvažují – možná po celý život - o myšlence sebezabití. Umělec používá různá média k vyjádření neodvratného dualismu mysli balancující mezi výběrem života a smrti. Jitka Mikulicová: Černoušek Bu Bu (29.10.- 22.11.2009)Dětství jsem prožila ve společensky homogenním kontextu České Republiky. I přes politickou propagandu o rovnosti všech ras a národů jsem se ve škole po té, co jsem za sebou nezavřela dveře, setkala s otázkou, zda máme doma černochy. Zajímavé ztvárnění Afričanů jsem objevovala na obalu čokolád Orion, banánových nálepkách a na bizardních soškách, které zkrášlovaly naše domovy. Každé vánoce jsem se těšila na návštěvu kostela v blízké vesnici. KOMPLEX developerský projekt pro Karlin Studios (1.10.- 18.10.2009)Uplynulých štyridsať rokov sa výrazne podpísalo pod zmenu nášho prostredia. Medzi rokmi 1970 a až 1989 vyrástli po celej českej a slovenskej republike panelové sídliská, ktoré dodnes tvoria niečo okolo dvoch tretín bytového fondu oboch krajín. Ponovembrový čulý stavebný ruch výrazne premenil krajinu v okolí veľkých miest, kde vznikali kolónie domov, tzv. satelity. Mať vlastný dom a pozemok predstavovalo po ére kolektivizmu ideál bývania, aj keď v nových bytových komplexoch chýba občianska vybavenosť a sú zavislí na vlastnej doprave. Třebešice VII. (3.9.- 20.9.2009)Nedílnou součástí každoročního rezidenčního pobytu v Třebešicích je výstava rezidentů ,která je jakousi tečkou za každoročním projektem. I letos jsme se proto rozhodli dodržet tuto tradici a představit tak širší veřejnosti díla Krištofa Kintery (cz), Reginy José Galindo (gu), Davida Péreze Karmadavise (dom) a uměleckého dua Lucíe Tkáčové a Anetty Mona Chisy (sk/ro), tedy umělců, kteří se zúčastnili Rezidence Třebešice 09. Maddalena Mauri: Výhradně osobní příběh (6.8.- 30.8.2009)Ve výstavě „Výhradně osobní příběh“, prezentované Karlínskými Studii, představí Maddalena Mauri svůj vztah k vnímání svých krajin, do kterých projikuje svou současnost a vlastní obrazy, podobně jako tomu bylo u básníků XX století, kteří skrze svůj zrak viděli proces osídlení krajiny i jejich následné zmizení. Regina José Galindo: Krize / Krev (26.7.2009)V rámci letního workshopu na zámku Třebešice 2009, představí FUTURA světoznámou umělkyni guatemalského původu Reginu José Galindo. Regina José Galindo: Krize / Vlasy (5.8.2009 v 19:00) V rámci letního workshopu na zámku Třebešice 2009, představí FUTURA světoznámou umělkyni guatemalského původu Reginu José Galindo. Dominik Lang: Úložný prostor (8.7.- 26.7.2009)Dominik Lang patří k těm umělcům, kteří jsou střídmí, pokud jde o vnášení objektů dovnitř prostoru galerie, a spíše dávají přednost chůzi po jeho obvodu. Těží při tom ze skutečnosti, že ohraničující linie světa umění má svou vlastní tloušťku, a tedy taky vlastní vnitřek a vnějšek. Radeq Brousil: Studia mladého muže (4.6.- 24.6.2009)Jak naznačuje název je koncepce projektu postavena na studii muže. Zaměřuje se na konkrétní osobu a její fyzickou podstatu s tím, že je pojata jako konceptuální projekt a ne jako typologicko-vědecká studie. Hlava (29.4.- 29.5.2009)Není neobvyklé pokoušet se porozumět dílu skrze osobnost jeho autora/autorky. Na základě dostupných biografických dat vytváříme schéma, v němž fakta osobního života korelují s různými aspekty tvorby. Peripetie zápolení tvůrce/tvůrkyně s látkou a formou se tak ukazují jako příběh vyrovnávání se jedince s realitou. Rozhodneme-li se pak klasifikovat a vystavit různé druhy praktik, které předcházejí vzniku uměleckého díla, třídíme a odkrýváme různé roviny proměňujícího se vztahu, jenž konkrétní osoba zaujímá ke svému světu. Tomáš Svoboda: Expozice (26.3.- 19.4.2009)Triviální způsob, jak postihnout historii a vývoj filmu, se nabízí prostřednictvím trojice letopočtů: 1895 (první filmové představení pro platící diváky), 1922 (první projekce filmu se synchronním zvukem) a 1935 (premiéra první celovečerního barevného filmu). Tedy (barevný), v čase proměnlivý obraz a zvuk = film, tedy přinejmenším obecně nejrozšířenější představa, jak vypadá/má vypadat film. Míla Preslová: Za obzorem (19.2.- 15.3.2009) Fotografie Míly Preslové nepotřebují komentář. Patří mezi obrazy, které mají jasnou a srozumitelnou působivost. V devadesátých letech jsme obdivovali její čistý koncept, odvahu zveřejnit soukromé strachy. Mluvilo se o tyranii intimity jako nutném a očistném sebereflexivním přístupu v době, která následovala po časech pokrytectví a lží. Míla Preslová byla na sebe velmi přísná a síla její řeči přiváděla diváka k neskrývanému smutku. Štěpánka Šimlová: Neon (15.1.- 8.2.2009)Štěpánka Šimlová již koncem 90. let výrazně spoluurčovala způsob, jakým se mediální obrazy nově vměšovaly do českého výtvarného umění. Činila tak originálním způsobem, který sofistikovaně expresivním jazykem médií odhaloval jejich vlastní sklon k romantizaci a dojemnosti, a který elegantní vábivost spojoval s melancholickou ironií.

• en
• cz

Hledat

• Registace newsletteru