V případě instalace(?) Tomáše Svobody Expozice se do hry dostává výše popsaná „představa" filmu. Jsme svědky utopického výzkumu, který pracuje s premisami: co lze vypustit a co lze čím nahradit, aby díky zkušenosti a představivosti diváka zůstala zachována iluze filmového zážitku. Lze „natočit" film bez zvuku a obraz nahradit textem? Nakolik fyzicky přítomná filmová kulisa dokáže rozpoutat řetězec asociací a emocí, stát se mentální projekční plochou? Nebo z druhé strany: je naše vizuální zkušenost a imaginace natolik „uvězněna" do automatismů a stereotypů, že setmělá místnost, řady židlí a projekce nám navozuje dojem kina, stejně jako sled textů (poskládaných v střihovém rytmu) manipulativně vyvolá pocit, že sledujeme filmovou (obrazovou) produkci? Nebo jinak. Mnohokrát jste přečetli knihu, a teprve pak jste viděli podle ní natočený film. Nezřídka jste naopak jinou knihu četli s předchozí znalostí její filmové adaptace. Ve většině případů ovlivnila předchozí zkušenost zásadním způsobem prožitek z filmu respektive z četby. A teď... si zkuste představit, jak obě tyto rozdílné zkušenosti zažíváte současně. Anebo ještě zcela jinak. Přistupte na představu, že místo galerie jste Expozici našli instalovanou jako exponát v rámci stálé výstavy Muzea kinematografie. Bude tam klasifikována jako historický mezičlánek, slepá ulička nebo prototyp ve vývoji filmového média?

Ondřej Chrobák

Celoroční výstavní program Karlin Studios je podpořen:
Magistrát hl.m. Prahy,

Mediální partneři:
Radio 1, Umělec, Atelier, Flash Art, Artyčok.tv, Radio Wave,

Díky:
Ministerstvo kultury ČR, Leško,