Jasnou ukázkou této tendence je série třech videí Reginy José Galindo, umělkyně oceněné mnoha mezinárodními uměleckými cenami, mezi které se řadí i zlatý lev pro umělce do 30 let (2005) na Bienniale v Benátkách. Vystavená videa jsou dokumentací tří performancí nazvaných Crisis, které umělkyně představila české veřejnosti během svého měsíčního pobytu v České republice. Podobně jako tomu je ve velké většině jejích předešlých děl, i zde Galindo využívá svého těla jako pracovního nástroje skrze, který promlouvá k publiku a zároveň poukazuje na osobní rovinu dané problematiky. Série Cisis si bere za cíl poukázat na zvrácenost dnešní doby, kdy vše má svou finanční hodnotu a i ty nejzákladnější elementy spjaté s naší existencí a životem vůbec jako je krev, vlasy či úcta se mohou proměnit v komoditu.

Podobně jako Galindo i David Pérez Karmadavis se zaměřuje na mechanismy dnešní doby, konkrétně pak v díle La Manada nomádský způsob života, úzce propojený se stále rostoucí – ať násilnou či dobrovolnou – migrací obyvatel, která ve výsledku výrazně ovlivňuje naše geografické rozmístění i genetickou výbavu následujících generací. Ve druhém ze svých videí nazvaném Torre de Babel Karmadavis naráží na zakořeněnou potřebu lidstva pohybovat se v komunitě, potřebu utlačovanou individualistickou tendencí dnešní doby

Oproti výše zmíněným umělcům se zájem Lucíe Tkáčové a Anetty Mona Chisy posouvá od ryze politické problematiky k sociálnímu postavení ženy ve společnosti, především pak k vnímání blondýnek dnešní společností. Video s názvem Proč bůh stvořil blondýnky? vychází z fenoménu vtipů o blondýnkách, které paradoxně zažily svůj největší boom v období radikálního rozmachu začlenění žen do politických a ekonomických rolí ve společnosti. Dílo prezentuje blonďatost jako věc závislou na kultuře a přírodě a nabourává předsudky, kdy je barva vlasů chápána jako ukazatel intelektuálních a emocionálních kvalit jedince.

Dílo Krištofa Kintery jako jediné navazuje na instalaci vytvořenou pro den otevřených na zámku Třebešice nazvanou Konec vertikality (část.1). Podobně jako u první instalace, kdy Kintera využívá dekonstrukční metody pro proměnu vertikálního charakteru pouliční lampy a posouvá tak význam objektu, i ve své instalaci pro Karlín Studios využívá umělec všem známé pouliční osvětlení a stejné metody. V díle (název….) však proces dekonstrukce posouvá o několik kroků dále, kdy se vertikála neproměňuje pouze v horizontálu, ale rozklad se stává diametrálně komplikovanější a díky aplikaci nového materiálu se lampa změní k nepoznání. Její funkce však zůstává neporušena.

Celoroční výstavní program Karlin Studios je podpořen:
Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR

Mediální partneři:
Radio 1, Umělec, Flash Art, Artyčok.tv, Radio Wave, Artmap