Milan Salák: Fragmenty(21.1. - 14.2.2010)Salák se na této výstavě zaměří zejména na prezentaci „krajinomalebného“ kontextu jeho tvorby. Nadcházející výstavní projekt představí širší záběr autorovy obrazové produkce. Klíčem k výběru by se měla stát určitá „bezformátovost“ Salákových artefaktů, které (ačkoliv se autor vesměs vyjadřuje štětcem a barvou) velice často rezignují na předávání tradiční dvoudimenzionální obrazové zprávy. Dušan Zahoranský: Necenzurovaná verze(26. 2. - 21. 3. 2010)Bývalo dobrým zvykem, aby se na konci filmu, než se rozsvítila světla, objevil nápis „Konec“. Jednoduché slovo jasně oddělilo fikční svět od toho skutečného. Ivan Vosecký: Graffiti(1. 4. - 25. 4. 2010)Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Degenerate art by Ondrej Brody & Kristofer Paetau photo by Mark Ther(6. 5. - 30. 5. 2010)Čtyři a půl roku (boje) proti lži, hlouposti a zbabělosti: Když se umělec vzbouří proti železné logice moci, dostane se do přímého konfliktu s principy vlastními umělecké existence. David Böhm a Jiří Franta: Skoro nic není úplně(12. 6. - 4. 7. 2010)Je to jako hledat počátek mantry. Je nesporné, že David Böhm i Jiří Franta jsou, jak se dost divně říká, kreslíři. A často se zdá, že na konci jejich projektů zůstává kresba (což z technického hlediska většinou sedí). Ale co je z celého toho propleteného procesu vzniku to nejpodstatnější, to už bych si nedovolila tvrdit: samotný proces, performance, kresba nebo performance kresby? Toto zacyklení by možná pro tuto výstavu v Karlíně šlo zjednodušit pojmenováním výstava kreslení. Anetta Mona Chișa & Lucia Tkáčová: Daleko od tebe(15. 7. – 8. 8. 2010)Lida moja jediná, pred chvíľou som Ti povedal, že som so všetkým vyrovnaný. Myslel som vtedy, že je to pravda. Ale až po stretnutí s Tebou som videl, že bez Teba, bez toho, aby som s Tebou spolu prežíval všetko to, čo nás pojilo a bude spájať - bez toho by bolo bývalo moje vyrovnanie len rozumom a vôľou vynúteným postojom. Adam Štech: Sýkora, Kvíčala, Šimera, Žížala(19. 8.– 12. 9. 2010)Těla obtištěný v barvě válce s čárou kruhu mrtvolnou nejhezčí s upatlaným lízátkem jahodovýho tvaru na kýblu hranatě čumí do vesmíru a dělá velkou bujarou hvězdu kde erupcí blejská černá láva usychá hned co se všechno na ní přestalo hejbat a umrlecká šťáva vytejkající z těch linií vytvořila obraz. Případ návratu dětských nemocí (23. 9. - 17. 10. 2010) Výstava je detektivním vyprávěním, jehož zápletku i rozuzlení tvoří návrat dětských nemocí. V minulosti, když každý z nás byl ještě někým jiným, nás rodiče záměrně vodili k infikovaným vrstevníkům, abychom se nakazili a odbyli si tak tu kterou dětskou nemoc v útlém věku. Vedli nás ke zdroji nákazy v dobré víře, že tak zabrání tomu, aby nemoc nepřišla později – s drastičtějšími následky. Pojďme se vrátit. Představme si, že zase vkládáme naši drobnou ručku do otcovy prací zhrublé dlaně a druhou do maminčiny dlaně vonící saponátem a pohopkávajíce se jdeme nakazit k sousedově dceři. Ekonomie nechtěných přátelství(28.10. - 28.11.2010)vystavující umělci: Jiří Černický, Isabela Grosseová & Jasper Alvaer, Eva Jiřička, Katarína Poliačiková, Pavel Sterec, Adéla Svobodová, Tomáš Svoboda, Jan Šerých Kurátorka: Markéta Stará Pavel Sterec: Cožpak se pod stolem, který nás dělí, nedržíme všichni tajně za ruce?(9. 12. – 9. 1. 2011)Stoly bývají různé: jídelní, pracovní, psací, konferenční… Činnosti, kterým slouží odlišné typy stolů, mají něco společného: jsou to sociálně kodifikované tělesné úkony. Musíme se jim učit a také umět poznat patřičnou činnost, ke které je daný stůl určen. Tyto úkony jsou vykonávány na stole nebo aspoň nad ním. Stůl tedy tvoří jakousi platformu, která zakládá společensky přijatelné užití těla.

• en
• cz

Hledat

• Registace newsletteru