Tato výstava se s vědomím výše zmíněného zaměřuje na to, jak se tato tendence projevuje v posledních letech v okruhu umělců, kteří prošli „konceptuální lekcí“, jež se stala nedílnou součástí jejich pracovního procesu, avšak v nyní většinou pracují s výtvarným materiálem a mnoha formami, které se vážou na výtvarnou tradici.
Poněkud zjednodušeně řečeno, lze za moment definující na výstavě prezentovanou tvorbu považovat napětí mezi klasickým konceptuálním přístupem a užitím výtvarnosti ve smyslu klasického estetického produktu. S tímto přístupem je spojena „intelektuálně„ uchopená myšlenková struktura, do níž autor dílo zapojuje. Ta má často blíže „učenému“ umění pozdně renezančních manýristů, než jako myšlenkovému formalismu chápanému pozdnímu konceptualismu.
Odlišný úhel pohledu na tuto problematiku může ale poskytnout i někdo, kdo svoji představu o umění získal jakožto uzavřený a komplexní systém postupného vývoje forem. Totiž historik umění. Ten je v onom aktuálním, pro něj anachromickém „současnu“, postaven před nepřeberný shluk strategií a forem, které mu leccos připomínají z jeho „uzavřené“ historie, nicméně levitují v pro něj velice nepřehledném kontextuálním meziprostoru. Náš historik umění se ale na výstavě alespoň pokusí tuto „ne-historii“ , s níž se jakožto historik snaží vyrovnat, uvést do rámce který mu poskytuje obsáhlý korpus na toto téma zaměřeného teoretického myšlení. Tento první návštěvník výstavy předběhl všechny účastníky vernisáže a zanechal jim alespoň stopy své interpretace, složené z úryvků onoho korpusu, zanechaných na stěnách galerie.
Celoroční výstavní program Karlin Studios je podpořen: Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury
Mediální partneři: Radio 1, Artyčok.tv, Radio Wave, Artmap, Pragueout.cz, Pražské Galerie
Partner projektu: M2 real estate
Děkujeme: Videotech.cz
Výstava se koná jako součást doprovodného programu PQ+ v rámci Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru 2011.
